Malíř Karel Gott
Ke zpívání ho to táhlo odmalička, ale stejně tak (a možná ještě víc) ho přitahovalo malování. Už jako kluk vytvořil pár zdařilých kopií obrazů svých oblíbených malířů a čert ví, jak by to všechno dopadlo, kdyby ho vzali na výtvarnou školu, kam se hlásil. Naštěsti pro (nejen) naši populární hudbu se tak však nestalo.
Proti větru, První polibek - to jsou názvy obrazů Karla Gotta. Zpěvák zachycuje na olejomalbách své pocity: "Večer se posadím před plátno a do příštího rána vykouzlí mé ruce obraz. Ano, maluji problémy, které tíží mou duši. Obrazy jsou zrcadlem mého charakteru," říká Karel Gott a vypráví, co chtěl svými obrazy znázornit. A umělecký psycholog Dr. Martin Schuster se vyjadřuje k pěti malbám - aniž by věděl, že jejich autorem je Karel Gott.
ŽENA SE ZRCADLEM
Karel Gott: Tato mladá žena předkládá zrcadlo starému muži: ,Hleď! A právě ty ode mě něco chceš?´
Dr. Martin Schuster: Mladá žena má na sobě červené, smyslné šaty. Barva jejího poprsí však působí chladně a nepřístupně. Jasný symbol, že odmítá toho muže v zrcadle. Situace, kterou sám malíř už jistě zažil. Možná že má problémy se stárnutím. Musí ve svém povolání vyzařovat mladistvost.
HUDEBNÍK V BOUŘI
Karel Gott: Když jsem byl na cestách křižníkem MS Europa, udělali jsme zastávku ve Skotsku. Při procházce tamější krajinou jsem uviděl tenhle motiv. Barvy nebe, luk a stromů jsem už nepustil z hlavy.
Dr. Martin Schuster: Malba se skládá - soudě podle barev - ze dvou částí: ta zadní je temná (bouře v dáli), ta přední zářící. Muž v popředí jde proti větru. Hudba (kytara jako její symbol) mu urovnává cestu. Mohl by to být malíř, který již díky své dynamice a silné osobnosti úspěšně proplul proti proudu. Ví, že by jinak ztratil radost ze života.
ROLL OVER BEETHOVEN
Karel Gott: Lid na náměstí má představovat rokenrolovou generaci, která uctívá Beethovena - klasika je věčná. V domech skladatel žil: budovy vlevo jsou z Paříže, vpravo z Vídně.
Dr. Martin Schuster: Umělec se identifikuje - vědomě či nevědomě - s Ludwigem van Beethovenem. Stejně jako Beethoven by chtěl také malíř vyčnívat z davu. Být obdivován jinými, zvláště mladými lidmi, ho uspokojuje. Je to druh narcistického rozšíření vlastní důležitosti a vlastní hodnoty. Přesto se autor nepřeceňuje - to znamená, že ve skutečnosti zcela určitě prokazuje velké profesní úspěchy.
SADE A JEJÍ JAZZ
Karel Gott: Malba zobrazuje jazzovou zpěvačku Sade se saxofonistou z její kapely, ráno po jedné erotické noci. On nacvičuje na saxofon nové grify, ona leží, ještě vyčerpaná po náročné noci, na posteli.
Dr. Martin Schuster: Malíř vidí v ženách milenku, a ne nutně manželku. Muž drží v ruce cigaretu a saxofon jakožto erotický nástroj. Umělec sám je jistě požitkář - určitě není smutnícím děckem. Kdo vybere takovéhle barvy, musí mít vstřícný vztah k sexualitě.
CAFÉ BLEU
Karel Gott: Rád sedávám ve starých kavárnách Vídně, Paříže či Berlína. Pak často pozoruji hosty. Tento pár se zná tak dobře, že už si navzájem nemají co říct. To je bohužel velmi časté. Tmavě modré barvy napovídají, že už je večer...
Dr. Martin Schuster: Žena byla namalována větší než muž, přestože sedí víc vzadu. Náš malíř je fascinován ženskými těly. Má pozitivní vzpomínky na (erotická) setkání se ženami. Umělec je zajisté také amatérským filozofem, který konfrontuje problémy času a hledá jejich řešení.
